Zobrazuji všech 6 výsledků
Na Velkou čínskou zeď jsem přijel už o půl sedmé. Důvod byl jeden jediný, chtěl jsem si vychutnat čas, kdy bude prázdná. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Na tomto monumentu jsem byl absolutně sám a zdejší klidná ranní atmosféra byla neopakovatelná. Skoro jsem měl chvílemi pocit, jako bych se přesunul v čase do dob dávno minulých, kdy v Číně vládly mocné dynastie.
Slovo koala znamená v řeči domorodých Austrálců „nepije“. Koala medvídkovitá skutečně nepije, všechny potřebné tekutiny přijímá z eukalyptových listů, kterými se živí. Koaly mají vcelku poklidný život. Zhruba čtyři hodiny denně tráví sháněním potravy a zbytek dne většinou prospí. Občas bych s nimi i měnil. Pokud máte doma dítko milující přírodu, věřím, že právě tato fotografie v podobě dekorativního obrazu mu udělá radost.
Lhasa, ale vlastně celý Tibet, je pro mě nezapomenutelným místem. Nejenom pro jeho krásu, ale také pro všudypřítomné vojenské kontroly a policisty, které jsem měl neustále za zády. Moje technika pro ně byla jako magnet. Ale naštěstí jsme to vždycky nějak usmlouval a mohl si vyfotografovat vše, co jsem chtěl. Třeba i tento netradiční pohled na proslulý palác Potála.
Každá fotografie je opatřena certifikačním štítkem s názvem, sériovým číslem
a originálním podpisem autora. Fotografie jsou tištěny v maximální limitované řadě
200 ks. Každou z nabízených fotografií je možné objednat také v jiných rozměrech,
v barevné, či černobílé variantě.
Koalí mámy nosí pelíšek pro svá mláďata stále s sebou. Když jsem mezi větvemi eukalyptu uprostřed australského outbacku spatřil tuto nerozlučnou dvojici, hned mnou projela hřejivé teplo, pocit bezpečí i nabíjející energie lásky. Vyfotil jsem jen pár snímků, nechtěl jsem totiž rušit tento vzácný okamžik. Koalí máma mi ve zvířecím světě ukázala další podobu lásky – té mateřské.
Slope point je nejjižnějším bodem Nového Zélandu. Je až neuvěřitelné, že právě na tomto místě vítr nepřetržitě fouká 24 hodin denně 365 dní v roce. Není divu, že v této části nikdo nežije. Tady na konci jednoho světa jsem se ponořil do myšlenek a definitivně se rozhodl, kam budou mé kroky směřovat po návratu do České republiky. Pozoroval jsem vodu tříštící se o skaliska, sledoval vytrvalý let hejna racků, občasně cvakl spoušť a přemýšlel o životě. Krásné místo!